Na dveře kanceláře profesora středního věku v univerzitním kampusu zaklepe muž.
Po chvilce přešlapování otevře dveře a najde starého muže, který ho přivítá širokým úsměvem a řekne:
“Mohu dál? Právě v této místnosti jsem pracoval před třiceti lety, když jsem byl profesorem na této vysoké škole.”
“Jistě!” odpověděl profesor. “Buďte mým hostem!” Starý muž si prohlédl pokoj a s láskou na vše vzpomínal.
Řekl,
“Stejný starý pokoj, stejný starý dřevěný stůl, ventilátor a stejné staré okno, které se otevírá do zahrady.
A stejný starý stůl.” Při prohlídce si všiml, že se pod stolem skrývá mladá dívka.
Mladík se polekal a vykoktal: “Nepleťte si mě. Je to moje dcera. Upustila náušnici a hledá ji.” “Cože?” zeptal se.
“A pořád ta samá historka…” Starý muž si povzdechl.