Proto jsem včera nepřišel do práce.
Uklízel jsem sklep po manželčině dědečkovi a pod schody jsem našel 12 lahví jeho domácího hroznového vína.
Manželka mi řekla, ať obsah každé lahve vyprázdním do dřezu, jinak to půjde. Souhlasil jsem, že se toho nepříjemného úkolu ujmu.
Vytáhl jsem zátku z první láhve a vylil obsah do dřezu, s výjimkou jedné skleničky, kterou jsem vypil.
Z druhé láhve jsem vytáhl korek, udělal totéž a vypil jednu skleničku, jen abych si ověřil chuť a zjistil, zda se starý pán vyzná ve výrobě vína.
To věděl. Pak jsem otevřel třetí láhev a také ji vylil do dřezu, ale až po vypití jedné plné skleničky, abych zkontroloval čistotu.
Bylo velmi dobré. To jsem udělal i se čtvrtou lahví. Jednu sklenku pro sebe a zbytek do dřezu.
U další jsem vytáhl láhev ze zátky, vypil z ní jedno umyvadlo a zbytek hodil do sklenice.
Z další sklenice jsem vytáhl dřez a vylil z ní korek, pak jsem dřez zazátkoval sklenicí, nápoj rozlil a nalitý vypil.
Když jsem měl všechno vyprázdněné, jednou rukou jsem vyrovnal dům, druhou spočítal láhve, zátky, sklenice a dřezy,
kterých bylo 29, a jak dům přibýval, počítal jsem je znovu a nakonec jsem měl všechny domy v jedné láhvi, kterou jsem vypil.
Připadal jsem si tak hloupě, že jsem nedokázal jít nahoru a pogratulovat své ženě, abych jí řekl, jaký je její dědeček skvělý vinař.
To udělám, až příště vylezu po schodech do sklepa, až se u nás zastaví.